Josef Mašín: Tady v Americe nevolím strany, ale osobnosti

Autor: Viktor Portel <WP(at)seznam.cz>, Téma: Z tisku, Vydáno dne: 09. 11. 2006

ÚHEL POHLEDU, Lidové noviny 9. listopadu 2006

Koho jsem v úterý u nás ve Spojených státech volil? Odpovědět mohu celkem jednoduše. V Americe se tato otázka zásadně neklade, a tím pádem se na ni ani neodpovídá, poněvadž to spadá do osobní sféry. Američané jsou individualisté a jejich přání udržet si svou individualitu i v této oblasti sahá často až do rodinného kruhu. Držím se té tradice.

Americké volby se liší stát od státu. V Kalifornii, kde žiju, se nějaké volby mohou konat každý rok. Poslední volby byly tak zvané mid-term elections, tedy volby ležící mezi hlavními volbami, které se konají každé čtyři roky a v nichž je volen i prezident.

Hodně Američanů, k nimž se počítám i já, nevolí demokraty nebo republikány, ale osobnosti ucházející se o úřad na základě svých morálních kvalit a kvalifikace. Moje volební kritéria jsou spolehlivost, vojenská nebo civilní služba, životní dráha (track record).

Hledám odpověď na otázku, zda ten člověk dodrží sliby, které dává během kandidatury do politického úřadu, zda naplní svůj politický program. Používaje uvedeného měřítka od doby, kdy se zúčastňuji tohoto skutečně demokratického volebního procesu, viděl jsem více nekvalifikovaných kandidátů z tábora demokratů než z tábora republikánů. Jimmy Carter, Clinton, Kerry nedosáhli úrovně, kterou by měl prezident mít. Zato Ronalda Reagana, který se postaral o zhroucení sovětského bloku a kterého Václav Havel neměl moc rád, považuji za nejlepšího prezidenta, jaký v Bílém domě za mého života tady seděl.

Dovedu si představit, že bych hlasoval pro bývalého demokratického kandidáta na viceprezidenta Joe Liebermana (Connecticut) do funkce senátora. Na druhé straně si ale nedovedu představit, že bych volil republikána Arlena Spectera (Pennsylvania) byť jen na post šéfa městského psího útulku.

Jak vidím současnou americkou politiku? V demokracii je to vnitřní politika, která ovlivňuje politiku zahraniční. Amerika jako nejbohatší země s nejvyspělejší demokracií, s nejpokročilejšími technologiemi a nejvyšší životní úrovní v historii lidstva je cílem legálních i nelegálních přistěhovalců z celého světa. V těchto dnech dosáhl počet obyvatel v Americe tří set milionů, z toho přinejmenším patnáct milionů lidí tu žije ilegálně. Tito přistěhovalci negativně ovlivňují úspěšnou civilizaci vybudovanou pionýry na křesťansko-židovských principech. John Kennedy kdysi řekl: „Neptej se, co tvá vlast může udělat pro tebe, ptej se, co můžeš ty udělat pro svou vlast.“ Většina nových přistěhovalců přichází využít sociálních a hospodářských vymožeností této země, aniž by sami nějak přispěli k vývoji společnosti. „Kulturní“ loajalita těchto přistěhovalců zůstává v zemích jejich původu. V domácí politice proto považuji za první úkol této i kterékoliv budoucí administrativy prosazení kontroly přistěhovalectví.

Amerika je dnes jedinou velmocí světa, se zodpovědností, kterou tato role přináší. Amerika přispěla k vítězství Spojenců v první světové válce, pomohla vytvořit Československou republiku, byla hlavním aktérem v boji proti německému nacismu a japonskému imperialismu. Stvořila dnešní demokratické Německo a v 1945 znovu Československou republiku, a to navzdory některým svým „spojencům“. Přičinila se o zhroucení sovětského bloku. Dnes stojí Amerika znovu jako vedoucí síla proti nové hrozbě civilizované společnosti: islamofašismu.

Amerika jako jediná velmoc nese odpovědnost za vedení boje proti teroru, zatímco hodně Evropanů - a jak vidím i občanů mé bývalé vlasti - zaujímá v této otázce stejnou pozici, jakou zaujímali politici a mnozí lidé v roce 1934, kdy přicházel Hitler k moci, dále pak roku 1938 během Mnichova a taky v únoru 1948. Je důležité znát historii proto, aby se neopakovala.

***

Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce Dovedu si představit, že bych hlasoval pro Liebermana do funkce senátora, ale nedovedu si představit, že bych volil Spectera byť jen na post šéfa městského psího útulku.

Amerika se přičinila o zhroucení sovětského bloku. Dnes stojí znovu jako vedoucí síla proti nové hrozbě civilizované společnosti: islamofašismu.

O autorovi: JOSEF MAŠÍN, bojovník proti komunismu, nyní americký důchodce